Yanshuei Lantern Festival z pohledu vystrašené Evropanky

Asijské národy jsou proslulé svou vášní pro nejrůznější petardy a rachejtle a jejich ohňostroje bývají velkolepé, ovšem až na Tainanském Lantern Festivalu mi došlo, jak skutečná tato vášeň je.

Od Lantern Festivalu jsem čekala poklidné vypouštění lampionů štěstí a atmosféru nabytou láskou, spokojeností a jistou dávkou očekávání. Ovšem po tom, co nám náš buddík Lance se svým typickým výrazem oznámil, že se jedná o jeden z nejnebezpečnějších festivalů, kde se občas stane, že rachejtle někomu utrhne kus ruky a podobně, jsem na místo vzdálené asi 40 km od našeho kampusu jela s pomalu ustupujícím nadšením, které se postupně začalo měnit v obavy a strach.

Z naší rodné zemičky jsem zvyklá na silvestrovské ohňostroje, které vidím z takové vzdálenosti, že mi nevadí ani rámus, který vydávají. To se o tomto festivalu říct nedalo. Po cestě z autobusu jsme míjeli stále větší počet prodejců, kteří nabízeli motorkářské helmy, ochranné brýle a štíty z plexiskla. Také jsme potkávali lidi oblečené do podivných ochranných obleků. Asi po hodině mi bylo jasné, proč tomu tak je…

Po krásném uvítacím ohňostroji na začátku pro mě, jako opravdu lekavého člověka, začalo doslova peklo na zemi. V davu lidí, který na festival přišel, se najednou objevil vozík, který se začal třást a potom začal se zvyšující se frekvencí vystřelovat na všechny strany malé rachejtle vydávající obrovský rámus a značné množství siřičitého dýmu. Jednalo se o tzv. „včelí ohňostroj“ Taiwanci navlečení do svých ochranných modelů běhali kolem „úlu“ a snažili se chytit co nejvíc „včeliček“ protože čím víc rachejtlí je zasáhlo, tím více štěstí je v tomto roce čeká. Byla to pro mě neskutečná podívaná, kterou jsem pozorovala pečlivě schovaná za rohem záchodků katolického kostela. Bylo to naprosté šílenství!!!

Amatérské vybavení místních nadšenců

Už profi výbava - motorkářské helmy, mokré ručníky kolem krku, nehořlavé kabáty a hop do ohňosroje :)

Po tom, co vozík s úly odjel, se mi ulevilo, ovšem ne na dlouho. Při odchodu z festivalu jsme neustále naráželi na nová nebezpečí v podobě dalších a dalších úlů nebo dlouhých šňůr malých rachejtlí natažených na silnici a čekajících na ten správný okamžik. Při úprku před jednou takovou šňůrou to moje nohy párkrát schytaly. Naštěstí!!! Nic se mi totiž nestalo a přinese mi to do tohoto roku alespoň nějaké to štěstí J

Po tom, co jsme se dostali z centra dělobuchů, na nás čekaly ulice plné jídla a typické tržní zábavy, takže mé utrpení bylo vykompenzováno. Ovšem zážitek to byl ohromný a nakonec ho můžu všem jenom doporučit. Protože i přes tak hustý dým, že není nic vidět, to prostě musíte vidět!!! J

Typický "local snack"

Místní "pouťová" zábava - možnost výhry obřího plyšáka