pátek 27. března 2015

No jo, ale co ten alkohol na Taiwanu?

Evropské tradiční zábavě v podobě pití alkoholu taiwanské prostředí nijak zvlášť nesvědčí. Nicméně pokud člověk zatouží popíjet drinky s přáteli, je to možné. Nicméně pivo v hospodě či na diskotéce vyjde na 100-150NTD, koktejly kolem 200-300NTD. Náš téměř každodenní hotspot jsme našli v obchodě zvaném 7/11. 7/11 je obchod, banka, drogérka, trafika, kavárna, restaurace v jednom - dá se tam sehnat doslova cokoli. Takových typů obchodů je tady ještě několik a jsou na každém rohu. Navíc tyto obchody disponují venkovním posedem, takže ideální místo na dlouhé večery. S Martinem jsme si zvykli kupovat pivo horentní kvality značky "The Beer". Ale hlavně pokud si člověk koupí 3 kusy dostane slevu 8NTD z celkové ceny 123NTD. Což ovšem zapříčiňuje to, že z ono pověstného sloganu "jdeme na jedno", jsou tři a protože tři není dělitelné dvěma (true story), musíme se přizpůsobit a skončit na numeru 6 či 12. Pokud někdo zatouží jít poznávat nové lidi, může zamířit do klubu, kde za 400 - 700 NTD vstupné si může užívat "all you can drink". Pokud je ten někdo z Čech, nedej bože z Moravy, věz, že se to vyplatí :-). Dneska jdeme vyzkoušet ono pověstné asijské KTV (Karaoke), snad to bude stát za to, jinak to "The Beer" jistí.

Posed u 7/11 obchodu a The pivo.


 Od nejlepšího po nejhorší. 1. Ananasové pivo, 2. rýžová přísada na vaření (jen za 27NTD, 19,5%), no nekup to 3. Něco šíleného, etiketa také tvrdí rýžové cosi, ale opravdu to nejde pít (cca 50%).


Velice nekvalitní foto z klubu.


Pařba na campusu, začínající v 19:00 končící ve 21:00.


P.S. tímto článkem také zdravím Mateje Mojzeše, mého školitele, kterému pořád tvrdím, že nemám čas na práci (ono je to fakt pravda), ale veřejně zde slibuji, že začnu makat jak šroub. :-)

čtvrtek 19. března 2015

Paty ven z Tainanu, paty na pláž, paty do Kentingu

Uplynulý víkend jsem strávil v Kentingu. Proč, co tam, s kým tam, jaké to bylo?



Bylo nebylo před třemi týdny na své cestě do srdce Asie jsem v letadle naprostou náhodou potkal tři české turisty, čirou náhodou směřující též do Taiwanu a čistě náhodou se jednalo o 3 čvuťáky, kteří se chystali na studium v Taipei. Po několika hltech 5* řeckého slunce v letadlo a malého výletu po Amsterdamu a návštěvě coffeeshopu v rámci přestupu jsme se rozdělili do aeroplánů směřujících do dvou koutů Taiwanu - Taipei/Kaohsiung.




Ale co to má společného s Kentingem? Jelikož v Taipei mají kamarádíčkové pořád zimu (chápej cca 20°C) a déšť a slunce, aby si člověk vymodlil leda tak ve snech, vymysleli výlet na sluncepřející jih. Taipeisti dorazili do Kentingu ve čtvrtek a já v pátek odpoledne. I když na mapě se zdá, že vzdálenost mezi Tainanem a Kentingem je zhruba coby kamenem dohodil, opak je pravdou. Cesta mně trvala neuvěřitelných 5 hodin. Pravdou je, že dost času jsem strávil čekáním na bus v Kaohsiungu, ale to je něco, s čím člověk musí počítat, když chce v Taiwanu cestovat autobusem. Měl jsem opět štěstí. Na zastávce jsem se seznámil s anglicky mluvícím architektem z Taipei, který mířil do Kentingu kvůli potápění. Tak to vypadá, že existují i Taiwanci, kteří se nebojí vody. Cesta nakonec utekla rychle a příjemně. Do Kentingu dorážím se západem slunce. Po několika okamžicích se potkávám s Marťou a Anet. "Kde je pláž? Potřebuji vlítnout do vody a zchladit se", ptám se. Odpověď mě nijak neutěšila, pláž byla kousek, ale plavání po celé pláži zakázáno. Nu což, máme slivovicu a whisku, lepší substitut za slanou vodu nemůže být. Skutečně plavání na pláži, je ojedinělou záležitostí a většina Taiwanců přichází na pláž až po západu slunce. Přes den se tam rožní jen několik karcinomuchtějících evropanů. Celkem je nás cca 16 - Češi, Taiwanci, Němci atd. Večer jsme si dohromady zpříjemnili ohněm na pláži a popíjením, teď už zbytků, slivovice.



Večer to byl super; asi. Popravdě si ho moc nepamatuji - pilo se, plavalo se, tančilo se, zpívalo se, kousl mě krab. To je tak vše, ale byl to moc hezký večer. O co byl večer hezčí, o to mě víc bolela hlava následující den. Celý den trávíme na pláži a večer podobný scénář jako páteční.




Tentokrát to nebylo naštěstí tak ostrého pojetí, takže v neděli ráno balíme věci a s Verčou, další jaderňačkou, vyrážíme do národního parku. Zbytek lenochů spí na hostelu. Je to ovšem dost daleko, a tak se uchýlíme ke stopování, dle wiki je to jednoduché a ve skutečnosti ještě jednodušší. Hned druhé auto nám staví a doveze nás do 5 km vzdáleného parku. Park je samozřejmě ultrakrásný, překrásná flora je něco na co si člověk rychle na Taiwanu zvykne, tudíž jsme velice rádi když nám cestu kříží makak a navíc všude poletují překrásní motýly. Nejvíc o parku řekne fotodokumentace.





Na následující fotce viz makaka schovaného mezi stromy.




Kenting je krásný. Je super, ale má i své vroubky. Nemohl jsem si nevšimnout, že lokální obyvatelé jsou tak nějak méně milí než v Tainanu. Druhá věc však je, že vše je zhruba 2*-3* dražší. Inu turistická destinace. Jinak se jednalo o super výlet, hlavně jsem rád poznal další Čechoslováky na Taiwanu ;-).

neděle 8. března 2015

Yanshuei Lantern Festival z pohledu vystrašené Evropanky


Asijské národy jsou proslulé svou vášní pro nejrůznější petardy a rachejtle a jejich ohňostroje bývají velkolepé, ovšem až na Tainanském Lantern Festivalu mi došlo, jak skutečná tato vášeň je.


Od Lantern Festivalu jsem čekala poklidné vypouštění lampionů štěstí a atmosféru nabytou láskou, spokojeností a jistou dávkou očekávání. Ovšem po tom, co nám náš buddík Lance se svým typickým výrazem oznámil, že se jedná o jeden z nejnebezpečnějších festivalů, kde se občas stane, že rachejtle někomu utrhne kus ruky a podobně, jsem na místo vzdálené asi 40 km od našeho kampusu jela s pomalu ustupujícím nadšením, které se postupně začalo měnit v obavy a strach.
Z naší rodné zemičky jsem zvyklá na silvestrovské ohňostroje, které vidím z takové vzdálenosti, že mi nevadí ani rámus, který vydávají. To se o tomto festivalu říct nedalo. Po cestě z autobusu jsme míjeli stále větší počet prodejců, kteří nabízeli motorkářské helmy, ochranné brýle a štíty z plexiskla. Také jsme potkávali lidi oblečené do podivných ochranných obleků. Asi po hodině mi bylo jasné, proč tomu tak je…


Po krásném uvítacím ohňostroji na začátku pro mě, jako opravdu lekavého člověka, začalo doslova peklo na zemi. V davu lidí, který na festival přišel, se najednou objevil vozík, který se začal třást a potom začal se zvyšující se frekvencí vystřelovat na všechny strany malé rachejtle vydávající obrovský rámus a značné množství siřičitého dýmu. Jednalo se o tzv. „včelí ohňostroj“ Taiwanci navlečení do svých ochranných modelů běhali kolem „úlu“ a snažili se chytit co nejvíc „včeliček“ protože čím víc rachejtlí je zasáhlo, tím více štěstí je v tomto roce čeká. Byla to pro mě neskutečná podívaná, kterou jsem pozorovala pečlivě schovaná za rohem záchodků katolického kostela. Bylo to naprosté šílenství!!!

Amatérské vybavení místních nadšenců

Už profi výbava - motorkářské helmy, mokré ručníky kolem krku, nehořlavé kabáty a hop do ohňosroje :)
Po tom, co vozík s úly odjel, se mi ulevilo, ovšem ne na dlouho. Při odchodu z festivalu jsme neustále naráželi na nová nebezpečí v podobě dalších a dalších úlů nebo dlouhých šňůr malých rachejtlí natažených na silnici a čekajících na ten správný okamžik. Při úprku před jednou takovou šňůrou to moje nohy párkrát schytaly. Naštěstí!!! Nic se mi totiž nestalo a přinese mi to do tohoto roku alespoň nějaké to štěstí J
Po tom, co jsme se dostali z centra dělobuchů, na nás čekaly ulice plné jídla a typické tržní zábavy, takže mé utrpení bylo vykompenzováno. Ovšem zážitek to byl ohromný a nakonec ho můžu všem jenom doporučit. Protože i přes tak hustý dým, že není nic vidět, to prostě musíte vidět!!! J
Typický "local snack"

Místní "pouťová" zábava - možnost výhry obřího plyšáka



Tady čaj, venku čaj, všude jen čaj

Taiwanci tvrdí, že jejich čaj je ten nejlepší na Zemi. Prakticky na každém rohu zakopáváme o teashopy. Tolik čaje jsem nevypil snad za celý život, jak za poslední dva týdny. A je sakra dobrý! Ve většině případů je ledový a strašně přeslazený. Všudepřítomný je i milk/bubbletea. Tomu jsem zatím moc nepřišel na chuť, ale takové slushy po obědě je téměř nutností :). Čerstvý ananasový džus nebo pomerančový džus říznutý oolong čajem je nebem na Zemi (nebe na Zemi viz níže).



Pokud našinec zatouží vyzkoušet opravdový-opravdový taiwanský čaj a nejen takeaway čaj je tady i tato možnost. V pátek jsem vyrazil takové místo hledat a povedlo se. "Kupodivu" asi jen 50 metrů od kolejí. Původně jsem šel omrknout jen sortiment, ale velice milý čajový pán mě usadil ke stolečku a začal bez okolků s čajovým rituálem. Anglicky neuměl, já zatím neumím pípnout čínsky, ale přesto jsme si dobře poklábosili. Příprava prvního šálku trvala bezmála 25 minut. Jednalo se o oolong čaj z jeho čajového políčka v nedalekých horách nasbíraný jeho paní. A samozřejmě byl naprosto luxusní. Zajímavostí je, že Tainan a přilehlé okolí je jediným místem na Taiwanu, kde se NEpěstuje čaj. Asi po hodince a půl a vypití asi litru oolong, zeleného a bílého čaje jsem odešel. Koupil jsem si 'Ming Guan High Mountain Tea' cca 200g za 250NTD. Čajový pán mi ještě na cestu dal knížku o Tainanu, alespoň mám kde cvičit svoji čínštinu.



Pro zajímavost ještě malá ukázka toho, jak se parkují kola na Taiwanu. O dopravě určitě ještě budu psát, to stojí za to!


středa 4. března 2015

Ubytování

Co se týče ubytování je vše v nejlepším pořádku. Vybavení je opravdu základní, ale na druhou stranu vše je poměrně nové a v dobrém stavu. Na pokoji je postel, skřín, sprcha, balkón, záchod s nefungujícím splachováním, nefungující klimatizace a fungující lednička. No posuďte sami (snažil jsem se, ale víc už uklidit nešlo).




Pro dárce slivovice, povidel a vřelých pozdravů z domoviny přikládám svoji adresu: Mr.Holik, Room No. 1109, Ching-yeh Dormitory No. 3, No. 57, Hsiaotung Rd., Northern District, Tainan City, 704. 
Nebo pokud mi tady zaklepete na dveře, budu také mile překvapen (spát můžete na zemi) :-)

Domeček vpravo nahoře je můj nový domov.


Co se může na koleji?

Nic. Takzvané 'violation points' můžete dostat, zdá se mi, za téměř cokoli. Návštěva dámských/pánských kolejí mimo návštěvní hodiny, to je drazí za 10 bodů, vařením mimo kuchyňku, pitím alkoholu či kouření si vysloužíte stejný obnos bodů. Dále ženy, které navštěvují pánskou kolej musí mít na sobě reflexní vestu. Děvčata na rozdíl od chlapců můžou zůstat na pánské kolejí do půlnoci, naopak muži jen do 16:00. Podobně ženy mají v prádelně vyhrazené spešl místo. Co se týče vůbec postavení žen ve společnosti, tak výhod a podobných 'ochranných' opatření jsou tady mraky. O tom se určitě zmíním ještě v dalších příspěvcích.

neděle 1. března 2015

Tainan pod lupou

Tainan je dřívější hlavní město Taiwanu. Dnes patří k menším městům - necelé 2 miliony obyvatel. Nachází na jihozápadním pobřeží Taiwanu nedaleko od druhého největšího města Kaohsiungu. Zajímavostí na Tainanu je spoustu. Původně se jednalo o holandskou pevnost, kterou později získala do moci Čína kolem roku 1680. Pokud se zeptáte místních proč zrovna zvolit Tainan k pobytu, odpověď většinou zní, že na rozdíl od větších měst jsou tady lidé milejší, počasí je tady super a NCKU je špičková univerzita (po NTU 2. nejlepší na Taiwanu). Dle domorodců je tady taky v globálu velice dobrá úroveň angličtiny (no nejsem si úplně jistý :-)). Tainan je také významným poutním místem a konají se zde mraky různých budhistických a taoistických festivalů. Chrámy tady najdete úplně všude, je jich tady nejvíc v celém Taiwanu. Tainan je také v hledáčku kulinářských turistů a můžu potvrdit, že jídlo je tady opravdu výborné a levné (porce 60NTD).



Ale úplně nejlepší na celém Tainanu je pláž, myslím, že tam strávíme ještě spoustu času.