August and the beginning of September were months dedicated to travelling. First things first and let's start with the big adventure inside my Asian home-country.

Hitchhiking Trip with Florian

Because the time of Florian’s studies in Taiwan was coming to an end, we decided to undertake our last big adventure. Florian and I were ​playing around with the ​idea of making a hitchhiking trip for a long time but I guess there was always something better to do. Nevertheless, we did it and I would like to tell you how it went.

We packed all the necessary stuff such as beers, sleeping bags and huge and very practical hats and we started our trip at the 17th July morning (noon). As a total hitchhiking newbies we struggled with the humiliating failure for the first one hour, when we were standing with a sheet of paper at one of the busiest crossroads in Tainan. Few moments before loosing all our faith in the Taiwanese generosity a car pulled over and a guy offered us a lift to Kaohsiung. Hallelujah and we were on the road in the van of young fisherman and his companion. 
Since our plan was to cross the mountains and it was getting dark, we started to be little bit nervous. Additionally we couldn't find a fine place to stop a car and therefore we decided to walk a few (after all almost 10km) kilometers to find a better place.

Well, we did, but it was already around 8pm and was about to start to rain. So far we tracked around 80km instead of suggested 200km and it looked like we would sleep somewhere in the central park. Being at the end of our tether and almost looking for a train back a salvation was about to appear next to us. A youngster in fancy BMW pulled over next to two hopeless-looking Europeans with idiotic hats and offered a help. With a glory we got in the car and started to explain him what we were up to. Unfortunately our friend could not understand our plan (I dont think it was just because of the language barrier but more likely it seemed to him just too crazy to be true.). As a result our saviour took us to the police station. Now we were standing in the interrogation room somewhere in the middle of nowhere. For our surprise one police man was able to speak quite good English. "Ok, so now we are really in trouble", we thought. Not really, this is Taiwan and police is here to help you. English-speaking officer offered us a help with hitchhiking! What are the odds! This can happen just in Taiwan.

After a long discussion with other colleagues they decided to help us just to wait with us at the bus station. Since the buses are not very convenient way of transportation here, no one was surprised that none is coming. Finally the police gave us a lift :-).

Unfortunately the officers insisted on taking us to a hotel. Naturally they convinced us that it is too dangerous to travel at night.

Next morning we were on the road again and this time we were much more successful.

It didn't take a long time and we attracted another driver. It was a family on a weekend trip to mountains.

Ok these people were cute, friendly and just awesome! It was a very pleasant journey and moreover we got invitation for a delicious lunch. Sadly the family was heading to a different place than we but they were willing to help us to find another car. I believe they asked almost everyone in the village but they didn't find anyone. Against all our complains the super-cute family became even super-cuter when they told us that they would change their plans for the weekend and they would take us to the place we wanted to go. That was too much! :)

They took us to a crossroad from where we wanted to cross the mountains.
 
In the nearby 7/11 they found us a ride - a young couple. This time we were considerably less successful. After few km we were for some reason asked to change a car. There was an old and at first sight not very likeable driver who was taking us to the eastern coast of Taiwan. We felt that something is wrong and therefore we asked how much he wants for the ride - 5000NTD was the answer. STOP the car we NOW. We persuaded him to pull over and negotiating started. (Just for your imagination, for 5000NTD we could have bought a flight tickets from Tainan to Hualien). Luckily we paid "just" 500NTD but still it was not a very nice experience. After we had calmed down, we arranged to attract another sweet Taiwanese driver, who took us to Taidong.



My friends Laco and Cindy provided us an accommodation and showed us around. A huge thanks to them again! You were a big help.



We saw monkeys and fearless (and sometimes yelling) Taiwanese handing bananas over to them on our Taidong roundtrip with Laco.







Our final destination was Green Island. We took a ferry from Taidong. I would like to note all possible travelers to Green Island: "Do not eat anything before getting in the ferry". It is really a strong experience and more sensitive people may easily suffer from sea-sickness. My guess is that about one half of the ferry passengers vomited. Luckily we survived without any harm.

Green Island itself is breathtakingly amazing part of the World. But frankly speaking there are some quite disgusting  places as well. The port is a typical example of how should not human kind behave to nature. Thus my impression was firstly not really positive, but luckily the eastern part is without any doubt heaven on earth.





Ok, that was all about our hitchhiking trip, it was an amazing experience :-)

Besides our hitchhiking trip, I was attending an intensive Chinese language course the whole July. I, Florian, Kathrine and Sepehr - a strong Chinese quartet. We decided to ask students at NCKU to become our Chinese teachers instead of joining the Chinese Language Center. Our teachers were Wenching Chen, Amber Xie and Wei-ting Chiu. Without any doubt these young perspective ladies were more than comparable to other professional teachers we employed at CLC. They have our best references and a big thanks to them again - I know it was not always a piece of cake for them to be our teachers.

Cesty z města

Jelikož jsme už poněkud delší dobu nepodnikli výlet, ba vůbec nějaký pohyb jinam než směrem do 7/11 a zpět, rozhodli jsme se proaktivně strávit víkend 3.7. - 5.7. 

Liuqiu  琉球鄉 (Malý ostrov u Kaohsiungu)

Sraz v pátek ráno 8:30 na vlakáči. Má nás jet celkově 6, takže když nakonec vyjedeme 5 jsme více než spokojeni - jak už bývá zvykem Martin zaspal (tentokrát jen o 6 hodin, nevím co se tentokrát stalo, asi větříček). Celkově tedy pět výletníků, já, Florian, Švédi Kathrine a Johan a Taiwanka Audrey. Celkově 2 hodinová cesta z Tainanu do přístavu v Kaohsiungu proběhla v poklidu, vyjma na mé ne úplně nepříjemné pocity v žaludku ze čtvrteční návštěvy "výborné" Mexické restaurace. Naštěstí po půlhodinové cestě trajektem (450NTD) se má střeva v přístavu Liuqiu upokojily. Na ostrově jsem vyhlédli mile vypadající postarší skútr půjčovnici, kterou Kathrine znala z dřívějška, a tak jsme za 100NTD měli skútry na den včetně paliva :-).

Vyrážíme na pláž! Tak teda tentokrát to Kathrine ovšem nevyšlo, objeli jsme dvakrát ostrov a až poté jsme našli to oné místo zvané 花瓶岩. Samozřejmě bylo 5 minut pěšky od přístavu.

Dle recenzí kamarádů se na zmiňované pláži vyskytují téměř vždy želvy. Tentokrát ovšem jen doslova téměř vždy - nic jsme bohužel neviděli, jen Taiwance, kteří se učili plavat, což je možná ještě zábavnější. - Jeden lektor, ke kterému jsou Taiwanci v neoprenech přivázáni na lanech držíce plovací kruh.

Později vyrážíme na další pláž 小琉球-蛤板灣, která je oproti předchozí naprosto luxusní. Žádné vlny, příjemný písek, osvěžující vánek a doslova tisíce hvězdic. Jediné co nám chybělo k nirváně bylo studené pivo, ale alespoň se jedná o příslib, jet na ostrov znova.

Pozdě večer se vracíme vychutnat The Beer do 7/11, Martin je vzhůru (很好!).

貓的朋友去(Nanhua reservoir)南化區 - Mao tým vyráží na výlet do Nanhua

Máo bike tým se skládá opět ze tří členů - Martin (捷克老師 - český učitel), Florian (Über貓- Überkočka) a já (PD alias 培德 - péidé) - o přezdívkách někdy příště :). Plán je vyrazit v 9 ráno na 80 km štreku k vodnímu reservoáru východně od Tainanu v horách. Vyrážíme v luxusních 13:30 a naměříme konečných 110 km. Cesta byla zpříjemněna několika výraznými zážitky. Übermáo se rozhodl ujmout navigace, což se ukázalo jako ne úplně vhodný nápad. Po 30 km navrhuje Florian zkratku po dálnici. Tak vyrážíme a asi po 200m na dálnici vybrzdí postarší Taiwanka Martina a řve na něj cosi v čínštině, načež Martin reaguje slovy "I don't fucking care", což by se dalo volně přeložit "Děkuji za Vaši starost, ale jedu dál". Zmiňovaná madam se ovšem nevzdává a zvedá telefon a oslovuji hrubší sílu v podobě Tchajwanské policie. Tento fakt ovšem nevíme a upalujeme s tyráky dále. Nicméně po pár km nás před tunelem zastavuje oficír.

 Napětí vzrůstá. Přibíhá k nám a začne žbleptat čínsky. Čemuž nerozumíme, a tak nasadí body language a pochopíme, že nám ukazuje, že máme pokračovat dál. Ok, tak asi dostaneme pokutu až za tunelem, myslíme si. Nakonec cesta tunelem probíhá tak, že policejní auto zastavuje celý pruh na dálnici a my projíždíme dále snad jedinou dálniční cyklostezkou na Tchajwanu. Po tunelu zastavujeme a pomalu tasíme peněženky, když nám oficír v tu chvíli zamává, popřeje šťastnou cestu a už nám dále cestu nekříží. - Pomáhat a chránit v Tchajwanském stylu drazí přátelé. Pokračujeme dále a pomalu vidíme obrysy vrcholků hor, na které míříme. Poslední velká křižovatka a mizíme směr hory.

 Mimochodem na poslední křižovatce jsme měli odbočit vlevo nikoli do hor, což vysvětluji naši distanční diferenci mezi plánem a realitou (blbý no). 21:00 - tma jako v pytli, džungle, křičící opici, syčící hadi, fuňící Florian.

 Pro Floriana se jedná o opravdovou očistu, a tudíž se potupně uchylujeme ke stopování. Asi po půl hodině projíždí první auto a naštěstí po 10 minutovém čínském dialogu naberou Flóra a odjíždí. Přede mnou a Martinem je dalších cca 30km, půl na půl stoupání a klesání. Někde v horské vesničce po 10km potkáváme totálně zničeného Flóra se svými zachránci a dalšími domorodci. To by nebyl Taiwan, aby nás nepohostili. Občerstvili jsme se výtečným mangem a já a Martin vyrážíme dále.

Sice nám byl nabídnut odvoz, ale na tuto nabídku jsme odpověděli klasickou větou 我們是捷克人，我們很笨。A sice "jsme blbí Češi" - jedem dál. Tentokrát musím přiznat, že to nebyla procházka růžovým sadem a posléze jsme si s Martinem přitakali, že jsme se oba chtěli nechat svézt, ale naše Češství a mužství nám to holt nedovolilo. Nakonec jsme přežili a potkali jsme Flora v 7/11 v místě určení 大埔鄉. Mimochodem po cestě nás ještě naštěstí další domorodci podarovali lahví pitné vody. V 大埔鄉 jsme si vyhlídli místo na stolech před místním informačním centrem. Zde jsme také po koupání v jezeře, které je dozajista zakázané a vypití pár piv později přenocovali.

Ráno nás probouzí personál informačního centra, a tak pomalu vyrážíme zpět do Tainanu. Tentokrát vše jde v pořádku a polomrtví dorážíme kolem 6 odpoledne zpět.

Bike team

Mango stromčeky

Mango stromčeky všude

NCKU, a jak ve škole?...

Po neomluvitelné odmlce se opět dostávám k sepsání dalšího článku. Věř si, kdo chce, co chce, byl jsem zavalen školními povinnostmi (a poznáváním Taiwanu no a do toho ještě MS v hokeji). Naštěstí do Tainanu přišel dlouho očekáváný déšť, který již trvá týden a další dva bude, tak mám spousty času se pustit do blogování.

Jelikož jsem dostal spoustu otázek ohledně výuky, přednášek, profesorů a podobných, pokusím se objektivně sepsat, jak je to se studiem na NCKU.

Studijní plán, jenž jsem sepsal kvůli sepsání finanční dohody na ČVUT, byl totálně k ničemu, jelikož 4 předměty z 5 jsem nakonec musel změnit z několika prozíravých důvodů. Dva předměty se vůbec neotevřely, další Network Security se mi kryl s Čínštinou a navíc byl dost nudný a předmět Investments, jsem si změnil, jelikož jsem nechtěl strávit studium psaním dalekosáhlých věděckých článku. Požadavek profesorky na sepsání cca 80 stránek mě odradil již na první přednášce. Tak jsem hledal v jiných vodách, nakonec z toho jsou tyto předměty: Mobile networking and applications, History and Culture, Chinese, Industrial Management of Technology and Innovations, Introduction to Sociolinguistics.

Mobile networking and applications 9/10
Super předmět! Profesor Liu Ren-Shi, cca třicetiletý přátelský pedagog s přijatelnou angličtinou se naší sedmičlenné skupince studentů snaží natlouct základy programování pro iOS. Na první přednášce nás vítal slovy, jestli jsme si jistí, že chceme předmět absolvovat, neboť to prý nebude úplně jednoduché. Noooo... není, to jednoduché. Každé dva týdny program, sem tam krátký úkol na cviku , 2 prezentace výzkumných článků, celosemestrální program, 10 stránek dokumentace + prezentace/demo. Všehovšudy cca 6-10 hodin práce týdně. Mám ovšem pocit, že práce, kterou do předmětu investujeme, je silně rentabilní.

History and Culture 5/10
Profesor Chan, KaiYiu, absolvent Cambridge, krásná britská angličtina, kterou nemá, jen tak kdejaký Taiwanec. Nicméně je to strašná nuda. Doufal jsem v povídání o Taiwanu, potažmo Asii, nicméně obsah hodin je věnován především historii Evropské kultury. Nemůžu říct, že látka není občas zajímavá, ale očekávání bylo jiné.

Chinese 9/10
Alias hodiny zpěvu, malování a ohromná sranda! Kupodivu jazyk není až tak složitý, jak si všichni myslíme. Gramatika téměř neexistuje, ale na druhou stranu výslovnost je kamenem úrazu. "Vždyť to říkám úplně stejně jako ty", používám čínštinu v praxi s náhodným Taiwancem. "Jo ty myslíš tohle blablabla..." (a říká úplně to stejné co já - alespoň pro mé uši) :) Naše úča Hong Laoshi je normální střelená Taiwanka. Pořád se směje ani neví čemu a dělá vtípky jak v mateřské školce, ale uznávám, že se vlastně královsky bavíme a upřímně si myslím, že nás učí základy čínštiny opravdu dobře.

Stalkování  poslední odvážného studenta Martina při psaní midtermu z číštiny.

Industrial Management of Technology and Innovations 7/10
Kurz každé páteční ráno, který už ovšem skončil, protože profesorka Pei se rozhodla rodit. O to víc máme samostatné práce. Povinná diskuse na facebooku, prezentace, závěrečná případová studie. A o čem to je? Teorie o zavádění a řízení inovativních technologických postupů ve firmách. Víceméně se jednalo o poměrně kreativně-diskusní přednášky, kde vlastní názor znamenal víc než kniha. - Nezvyk oproti ČVUT, v tomhle ohledu super.

Johan a prezentace na IMTI

Introduction to Sociolinguistics 8/10
Střela do neznáma, která mi vyšla. Sice od ČVUT bude hodnoceno za 0 kreditů, ale nelituji. Debatní kroužek o sociolingvistice. Jedná se o malou třídu studentů ze všech koutů světa, cca okolo 10 studentů, kde řešíme otázky lingvistiky s důrazem na sociální reflexe. Pro mě vůbec první sociální orientovaný kurz v rámci vysokoškolských studií a přesto velice zábavné.

Jak už jsem zmínil v dřívějších článcích NCKU patří s NTU v Taipei k tomu nejlepšímu co Taiwan ke studiu nabízí. To s sebou nese pochopitelně spoustu výhod a nevýhod. Pokud chce někdo z ČVUT vyrazit čiště na dovolenou, pak NCKU nedoporučuji.

V každém případě, teď jsme tady jen nestudovali, minulý týden proběhl v parku v Tainanu multižánrový hudební festival. S Martinem, Janou, Chloé a Tajwancama jsme tam vyrazili. Víc prozradí video - Martin a Janča si užívají koncert Japonské metalové kapely o sobotní půlnoci.

S kolem kolem ostrova

Od 1.4. do 6.4. jsou na Taiwanu jarní prázdniny. Možností, o kterých jsem uvažoval, kam se uklidit v tomto období bylo spousty: Filipíny, Vietnam, Japonsko, Green Island. Nakonec zvítězila možnost e), zůstat na Taiwanu. Nikoli však v Tainanu. Můj rakouský kamarád, přišel z výtečnou ideou - prozkoumání Taiwanu z cyklistického sedla. Oukej, tak proč ne... kola jsme si vypůjčili na kampusu z cyklistického klubu (400NTD členství + 50NTD/den). Plán byl šílený, ale ohromující - 650 km, směr Kaohsiung, nejjižnější bod Taiwanu, východní pobřeží a konečně skrz hory zpět. Vše bylo dokonale připravené, leč Jason, bikemaster z NCKU bike klubu, komentoval naši cestu takto: "If I am crazy, I would join you". Ani tohle nás samozřejmě nijak nerozhodilo. S touto citací a plánem jsem oslovil ještě Martina, který nemohl nepřijmout, a tak tři blázni z Evropy byli připraveni na cestu.

Tak konečně, středa 7 ráno. Sraz dole před kolejí. Nikde nikdo. Martin zaspal. Nakonec se potkáváme všichni tři kolem 8 na nádraží, kde máme plán nastoupit do Kaošuntské střely a odjet 45km jižněji, odkud by měl začít náš výlet. Plán je plán, realita je realita. Jelikož jsem spal zhruba 3 hodiny a několik dní jsem se necítil zvlášť dobře, tělo řeklo "ne". Bolí mě v krku, kašlu, malátnost, sotva dokážu vstát. Takhle bych jen stěží ujel 120 km na kole. "Hoj hoj, ahoj kluci, jdu spát, přidám se později". Na cestě zpět potkávám francouze Jilliana, který se stejnými příznaky šel do nemocnice, a tak se nezlobím, když se se mnou podělí o medicínu. Florian a Martin nakonec vyráží beze mě a úspěšně dorazí do Kentingu.

Rýžové pole evryvér

 Jihovýchodní pobřeží nedaleko Kentingu

Já mezitím celý den spím a polykám tablety. Ten den do sebe hodím 16 tabletek a jsem ready vyrazit. Večer kupuji lístek do Taitungu, kde bych se měl potkat se zbytkem a večer chceme strávit u slovenského kamaráda Laca, který na onom místě žije se svojí milou paní Cindy. Je 23:00 jsme u Laca doma, 6 českých budweiserů v sobě a bike tým nikde. 160 km z Kentingu + 1,5 km převýšení bylo i pro odhodlané blázny příliš :-(. Potkáváme se další den na nádraží, Florian stávkuje, Martin chce samozřejmě pokračovat. Za doprovodu Laca a Cindy jedeme 20 km k východnímu pobřeží. Tady se naše cesty rozdělí a už je to jen na nás. Ještě jednou mockrát děkuji Lacovi a Cindy za jejich pohostinost a srdečnost a doufám, že se brzy znova potkáme.

V pátek celkově urazíme 102 km, Martin si splní standard 100+, všichni jsou spokojeni. Při této štrece omylem narazíme na krásný ostrov Sanxiantai (三仙台) - dominantu Taitung county.

Tentokrát přespíme na pláži. Třímetrové vlny, hebký písek, The Beer(s) - značka ideál.

Ráno kolem 5. mě probouzí na chodidlech příliv. Dokonce nás neobtěžovali ani komáři, ani policie, jen si nás ráno fotili Taiwanci, ale to není žádná novinka. Tak moje první stovka za mnou, další přede mnou. Cesta po východním pobřeží je jedinečná. Hory nalevo, vpravo hleď na Tichý oceán, sem tam nějaký ostrov, gigantické vlny, rýžové pole všude.

Tak přece jen nás zastihl alespoň jeden defekt.

Dorazíme úspěšně do Hualienu, kde se potkáváme s mým spolubydlou Johanem, Florianem a strávíme tam dvě noci. Hualien je mimochodem opravdu, ale opravdu, nepříliš pěkné místo. Uberindustriální kaňka na mapě východního pobřeží, navíc v Hualienu neexistuje noční život. Nula diskoték/klubů a snad pouhé dvě předražené krčmy. Vybavíme se pitivem a večer probdíme s kartami a dalšími hostelisty z Korei a JARU. V neděli se vydávám s Martinem na jezero v horách, kde si pujčujeme labuť, přidáváme se k dalším párečkům a na šlapadle přebrodíme jedno z největších sladkovodních jezer východního pobřeží.

 Pondělí 6 ráno. Florian je pořád ve stávce a na úterý má lístek zpět do Tainanu. Idioti z Česka vyráží.

Zanedlouho budeme tam někde v horách, prozatím tomu nevěříme.

Vody není nikdy dost, to jsme ještě nevěděli, že za pár hodin začne nekonečná bouřka.

Plán je 100 km, převýšení 2400 m; cíl hostel kdesi v horách národního parku Taroko. Pokud jsem tvrdil, že Hnusalien není pěkný, tak Taroko vrací úder a mění můj pohled na Hualien County. Stoupání bolí, ale ty výhledy přátelé! Taroko nás nadchnulo, jen škoda, že koryto řeky je téměř prázdné. Ironie osudu nás později poštěstí 5 hodinovou bouřkou. Do 2,4 km nás nakonec přece jen doprovází Jason, který nás nakonec dotáhne až na místo určení. Bylo to peklo, ale zvládli jsme :-).

Jinak, pokud na vás někdo při výšlapu troubí, neznamené to "hňupe uhni mi z cesty", ale jedná se o čiré povzbuzování. Všichni na nás pokřikovali cosi čínsky a ukazovali palec hore. S takovou podporovou by byla ostuda nedotáhnout to do konce. V hostelu vydatně povečeříme a usneme jako těla bez duše. Ráno jedeme dál. Jason tvrdí, že výstup na Wau-lien z našeho hostelu bude záležitost hodinky, maximálně hodinky a půl. Převýšení 800 m na 6 km bylo pro nás bez nadsázky naprosté utrpení. Poslední kilometr jsme stavěli naše kola snad každých 50 m. Po 3 hodinách ve 12:00 dosahujeme nejvyššího bodu Taiwanu, potažmo východní Asie, na který se dá na kole vyškrábat. Odměnou nám je zima (cca 12C°) a bílá tma všude kolem.

Po vrcholu následoval 60 km sjezd a následně opět výšlap na jezero, které Jason nazýval "salmon lake". Posléze jsme zjistil, že si asi nevychutnáme čerstvě vyloveného lososa, jelikož opravdový název jezera je "sun moon lake". (Chinglish je občas opravdu zavádějící). Objíždíme jezero, sjíždíme kamsi do vesnice, sbalíme kola a razíme domů, zpět do Tainanu.